Architekt většinou nic neboří. V případě Muzea moderního umění to ale není úplně pravda. K získání plochy pro dostavbu takřka v dvojnásobné velikosti podle vítězného návrhu japonského architekta Yoshia Taniguchiho bylo nutné zbourat Severní (Whitney Museum), Západní a Zahradní křidla (Dorset), hotel a řadový dům na 54. ulici. Zahrada s plastikami (The Abby Aldrich Rocke-feller Sculpture Garden) se změnila na dobu takřka tří let na zařízení staveniště. Původní stavba z roku 1939 a Východní křídlo, které v roce 1964 postavil Philip Johnson, zůstávají jako jediné zachované – rekonstruované KPF Associates.
Nové muzeum je rozděleno do dvou částí reprezentujících základní funkce, poslání muzea. Západní výstavní část – galerie (David and Peggy Rockefeller Building) a část vzdělání a výzkumu (Lewis B. and Dorothy Cullman Education Building).
Konstrukce nových budov je ocelová. Podlahy jsou provedeny z vlnitého plechu zalitého betonem. Náročné technické úpravy byly realizovány ve spodních patrech (muzejních prostorech) stávající betonové konstrukce bytové výškové budovy, neboť bylo třeba změnit výšku 5. podlaží a přemístit eskalátor.
Dodrženi minimálních spár mezi panely závěsových stěn si vyžádalo vlastní ocelovou konstrukci. Kombinace černého izolovaného skla a černé žuly je charakteristická pro fasády spodní části. Čiré izolované sklo s keramickým fritem (vodorovné tenké proužky) a hliníkové panely oplášťují horní patra a administrativu.
Vnitřní práce představují sádrokartonové příčky, podlahy břidlicové, dubové
a provedené z teraza, obklady z hliníkových panelů a skleněná zábradlí. Prostor vnitřního atria zastřešeného skleněnou střechou má čtyřpatrové příčky řešené nezávislou ocelovou konstrukci a zavěšením jednotlivých „stěn“. Rozvod vzduchotechniky je řešen otevřenými několikacentimetrovými spárami mezi příčkou a zavěšeným stropem a odsazením příčky nad podlahou pro vratný vzduch.
Rekonstrukce stávajících budov byla omezena na vnitřní úpravy a výměnu severních fasád. Jižní fasáda do 53. ulice byla nahrazena za technicky zdokonalenou, v designu však nezměněna. Stejně tak v případě Východního křídla (Ronald S. and Jo Carol Lauder Building), kde došlo k výměně původního zasklení a zrekonstruování ocelového rámu.
Do původní podoby se vrátila zaoblená markýza nad hlavním vstupem vstupní vestibul s recepčním pultem ve tvaru serpentiny. Společně s rekonstruovaným bauhausovským schodištěm a zahradou se vrátily zpět hlavní znaky původní stavby.
